Historie Sokola

1. Historie České obce sokolské
2. Vznik píseckého Sokola
3. Vznik písecké sokolovny
4. Činnost Sokola Písek - ročenky
5. Výroční zprávy Sokola Písek

1. Historie České obce sokolské

Sokol je česká tělocvičná organizace, která vznikla v roce 1862. Byla inspirována řeckým ideálem všestranně rozvinutého člověka (kalokagathia) a německým tělocvičným hnutím (Turneři). Sokol u svých členů rozvíjí obratnost, rychlost, zdatnost, sílu a v neposlední řadě také vlastenectví.

V druhé polovině 19. století byly České země součástí Rakouské monarchie. Její tehdejší císař František Josef I. v roce 1861 vydal na nátlak menšinových národů tzv. Schmerlingovu ústavu. Ta omezila absolutistickou moc císaře zřízením říšského zákonodárného sboru a uvolnila tím atmosféru v zemích Habsburské monarchie. V Českých zemích se tak lidé začali sdružovat do nejrůznějších spolků (pěveckých, uměleckých, turistických či sportovních). A právě toho využili dva hlavní zakladatelé Sokola – Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner.

Společně s dalšími spoluzakladateli svolali 16. 2. 1862 ustavující valnou hromadu, na které založili Tělocvičnou jednotu Pražskou (později přejmenována na Tělocvičnou jednotu Sokola Pražského). Ze začátku se cvičilo v soukromé tělocvičně patřící spoluzakladateli Sokola Janu Malypetrovi. Po roce se už ale sokolové přesunuli do vlastní sokolovny v dnešní Sokolské ulici. Dalšími spoluzakladateli Sokola byli například Josef Barák, bratři Grégrovi nebo Emanuel Tonner.

Jméno Sokol bylo přijato za oficiální název organizace až v roce 1864 na návrh Emanuela Tonnera. Užívat se ovšem začalo až v roce 1870. Sokolský znak, vznikl také později - poprvé se objevil jako součást sokolského periodika Věstník, který vycházel koncem 19. století. Na návrh Miroslava Tyrše pak bylo stanoveno ústřední heslo Sokola: „Tužme se“ a na návrh Josefa Baráka se sokolové zdravili pozdravem „Nazdar“. Tykání a oslovování se „bratře“ navrhl Jindřich Fügner. První sokolský prapor vytvořil malíř Josef Mánes.

Ještě v roce 1862 vzniklo celkem 12 jednot (např. v Příbrami) a Sokol se začal postupně rozšiřovat nejen po Českých zemích, ale i do jiných států. Od roku 1869 v něm mohly cvičit i ženy. Miroslav Tyrš v roce 1871 založil časopis Sokol a v roce 1873 vydal dílo Základové tělocviku, ve kterém vytvořil českou tělocvičnou soustavu a názvosloví, kterým se Sokol řídí dodnes.
K 20. výročí založení Sokola uspořádali pražští sokolové v roce 1882 slavnostní vystoupení na Střeleckém ostrově v Praze. Tato akce odstartovala tradici tzv. všesokolských sletů, které se od té doby konají každých 6 let. Svět tělovýchovy Sokol obohatil výstavbou závodních drah, sportovních hřišť a tělocvičen (sokoloven), které se staly neoddělitelnou součástí každého českého a moravského města nebo větší obce. V roce 1904 došlo ke sloučení všech českých sokolských jednot do organizace ČOS (Česká obec sokolská).

Vlajka České obce sokolské

Sokolové se během 1. světové války hlásili do československých legií, po válce fungovali ve městech jako dozor a bránili rabování a chaosu. Tvořili základ nově vznikající československé armády. Největší rozkvět zažil Sokol během I. republiky – v roce 1938 měl asi 1 milión členů. Poté byl zakázán nacisty a následně i komunisty. Obnoven byl až v roce 1990. V roce 1994 byla založena mezinárodní nevládní organizace Světový svaz sokolstva. V současnosti se sokolové věnují téměř každému sportu, pořádají výlety do přírody, veřejná vystoupení (např. akademie či všesokolské slety), různé závody a workshopy.

2. Vznik píseckého Sokola

Ke vzniku píseckého Sokola napomohly dvě události.

První z nich bylo zvolení staročecha Tomáše Šobra za starostu města v únoru 1866. Druhým podnětem pro vznik sokolské jednoty byl průchod příbramských Sokolů Pískem. Sokol Příbram (založen roku 1862) totiž uspořádal v červenci 1867 výlet na Zvíkov, jehož trasa vedla i přes Písek. Zde byli příbramští sokolové ubytováni a na jejich počest byl večer uspořádán ples. Po jejich návštěvě v mnohých hlavách píseckých vlastenců vznikla myšlenka, že je nutné, aby i Písek měl své vlastní Sokoly. Proto byla ihned podána žádost o povolení vlastní tělocvičné jednoty. Ovšem stanovy sokolské jednoty byly místodržitelstvím po průtazích schváleny až na konci roku 1867.

Ustavující schůze, na které byla tělocvičná jednota Sokol Písek právoplatně založena, se nakonec konala 12. července 1868. Zakládajícími členy byly například Tomáš Šobr, Max Hájek či Hynek Macner. Starostou Sokola Písek (nejvyšší post písecké jednoty) byl zvolen tehdejší starosta města Tomáš Šobr.

Na místo cvičitele byl přijat Josef Ošťádal – dosavadní náměstek náčelníka pražského Sokola Miroslava Tyrše. Stal se tak prvním cvičitelem Sokola Písek a byl zvolen i jako jeho první náčelník (druhý nejdůležitější post píseckého Sokola). Po jeho příchodu mohlo započít trénování píseckých Sokolů. První cvičení se konalo 15. října 1868 ve starém divadelním sále U Radášů – č. p. 101 v dnešní Heydukově ulici. Sál byl pronajat nejen pro Sokol, ale i pro školy, soukromníky a šermíře. V dalším roce již mohl písecký Sokol cvičit v tělocvičně na písecké reálce.

Divadelní sál U Radášů

Jednota v roce 1869 uspořádala výlet s veřejným cvičením na Hradiště a zúčastnila se také zájezdu do Husince, kde byla odhalena deska rodného domu Mistra Jana Husa. Odhalení se odehrálo za přítomnosti Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera.

V červnu 1869 Tomáš Šobr neobhájil svou pozici starosty města a následkem toho opustil i funkci starosty Sokola Písek. Změna na městské radnici měla vliv i na chod písecké jednoty. Počet členů i cvičících Sokolů radikálně poklesl. Vyskytly se tak snahy spojit Sokol s hasičským sborem, ale proti tomu se postavil nově zvolený starosta Sokola Max Hájek.

Tomáš Šobr

Rok 1870 přinesl vznik speciálních cvičení pro pokročilé členy, kteří se po výcviku mohli stát cvičiteli píseckých Sokolů. Výcvik cvičitelů a jejich jmenování řídil Josef Ošťádal. Ten byl kromě výborného cvičitele i takovým nadšencem do Sokola, že se dokonce v květnu vzdal jednoho svého měsíčního platu, aby pořídil potřebné gymnastické nářadí do tělocvičny.

Na začátku roku 1871 starosta Sokola Max Hájek navrhl, aby se i v Písku po vzoru jiných jednot konaly Šibřinky (sokolský masopustní maškarní ples). Uskutečnily se nakonec v únoru a od té doby se konaly každoročně. Jednota se tento rok vydala do Sušice na slavnostní svěcení praporu pěveckého spolku. Tato akce se stala (stejně jako v Písku příchod příbramského Sokola) podnětem k založení sušické sokolské jednoty následujícího roku 1872.

Josef Ošťádal se na podzim roku 1871 pokoušel o zřízení sokolské župy (propojení sokolských jednot v Jihočeském kraji) v Písku. Ovšem bez úspěchu. V ten rok také Ošťádal Písek opustil. Odcházel totiž do Klatov, kde dostal učitelské místo na gymnáziu. Písek tak přišel o svého prvního sokolského náčelníka, prvního cvičitele Sokolů, prvního učitele tělocviku a velkého sokolského nadšence, bez jehož aktivní pomoci by písecký Sokol brzy po svém založení zanikl. Písečtí ho v roce 1882 společně s Tomášem Šobrem jmenovali čestným členem píseckého Sokola. Na Ošťádalovo místo náčelníka Sokola Písek nastoupil Antonín Kalous.

3. Vznik písecké sokolovny

V roce 1875 museli písečtí sokolové opustit tělocvičnu reálky, ve které do té doby cvičili. Důvodem byla přestavba celé její budovy. Písecká jednota měla začít cvičit v nově postavené reálce v Komenského ulici, ovšem městský úřad na poslední chvíli své původní povolení odvolal.

Sokol Písek tedy musel cvičit v malé bývalé učebně ve školní budově na dnešním Alšově náměstí (dnešní knihovna). V roce 1891 poskytlo město Sokolu divadelní sál. Cvičení však byla často narušována různými podniky a divadly.

Není divu, že sokolové v Písku volali čím dál více po nové tělocvičně. První sbírka s heslem „Na novou tělocvičnu“ se uskutečnila již v září 1885 na sokolském večírku. Později byly zavedeny i pravidelné měsíční příspěvky. Celkové náklady na stavbu a vybavení přesáhly 25 tisíc zlatých, přičemž 2500 zlatých přidalo obecní zastupitelstvo a 1500 zlatých spořitelna.

V roce 1890 již bylo možné zakoupit pozemky. Stavební projekt sokolovny vypracoval Ing. Ludvík Čížek z Prahy. Položení základního kamene v květnu 1895 se zúčastnili členové píseckého Sokola i jiných spolků, zástupci města, a i sokolové z okolních jednot. Slavnostní otevření písecké sokolovny jako první sokolovny v kraji se uskutečnilo v srpnu 1896, činnost Sokola zde byla zahájena 20. září veřejným cvičením.

Písecká sokolovna před dokončením

Sokolovnu tvořil neoklasicistní cvičební sál s kazetovým stropem a s malbou provedenou malířem Aloisem Hončem ze Strakonic. Ve své době vynikala svojí vzdušností a světlostí. Kromě přirozeného osvětlení byl sál ozařován také petrolejovými lampami a velkou obloukovou, elektrickou lampou zavěšenou uprostřed sálu. Cvičilo se zde především na hrazdě, bradlech, kruzích, dále pak prostná a skoky přes kozu a koně. Vybavení sálu umožňovalo také šplh na laně a cvičení na žebřících. Kromě nářaďového tělocviku byl sál později využíván také k volejbalu a košíkové.

Písecká sokolovna - interiér

V dalších letech byla při opravách podlahy zavedena do šatny voda a byly zřízeny sprchy. V roce 1902 se zavedlo elektrické osvětlení a v roce 1910 byl přistaven malý sál. Na pár let zde byla otevřena veřejná knihovna a hrálo se zde také divadlo.

Pokud Vás historie píseckého Sokola zajímá, doporučujeme k pročtení práci Historie Sokola v Písku, kterou napsal písečák a člen Sokola Jan Obermayer.

4. Činnost Sokola Písek - ročenky

Činnost T. J. Sokol Písek je velmi pestrá. Každý rok pořádáme pro děti i dospělé mnoho volnočasových aktivit, závodů, ale i kulturních akcí. Nejdůležitější informace a události z každého roku jsou přehledně shrnuty v takzvaných ročenkách, které přehledně shrnují činnost v příslušném roce:

5. Výroční zprávy Sokola Písek